Termín výstavy: 12. září – 26. října 2025
Místo konání: Muzeum Vysočiny Třebíč, galerie Tympanon
Slavnostní zahájení výstavy: 11. 9. 2025 v 17 h
Výstavu pořádá Muzeum Vysočiny Třebíč ve spolupráci se spolkem FŠEM. Výstava je realizována jako součást kulturní akce Ženské perspektivy, jejíž program bude realizován v den vernisáže:
Vernisáž výstavy – 17:00 // galerie Tympanon
Zpívám ti, jako mi kdysi zpívala matka
Autorka: Vendula Váňová
Čerstvá absolventka Fakulty umění Ostravské univerzity představí svou tvorbu, která propojuje motivy paměti, vnitřních a vnějších světů i filozofické inspirace. V obrazech se prolínají krajiny a místa s paměťovými záznamy reálného prostředí.
Autorské čtení – 17:45 // rajský dvůr
Barbora Sebera – básnířka z Ostravy (1999), jejíž texty zazněly např. v Revue Protimluv, Host či Glosolália. Vedle poezie se věnuje také performance a studiu scenáristiky na FAMU.
Debata – 18:30 // rajský dvůr
Jak se žije ženám ve společnosti?
Jakožto hlavní hostka přijala pozvání Sylvie Lauder, jedna z předních českých novinářek a podcasterek, které se ženskými tématy zabývají. V první polovině debaty budeme mluvit o pozůstatcích patriarchátu v naší společnosti, a jak se s nimi vypořádat. V druhé polovině se pobavíme o postavení žen v pracovním prostředí, přičemž se připojí i lokální debatující.
Vendula Váňová (* 2001 ve Zlíně)
Jsem čerstvou absolventkou malby na Fakultě umění Ostravské univerzity pod vedením doc. MgA. Františka Kowolowského. Ve svých malbách řeším tematiku paměti, vnitřních a vnějších světů, které se opírají o filozofické texty, jako je například Ponty, Bachelard, Bergson a další. V dřívější tvorbě jsem se zabývala místem, krajinou, které jsem transformovala do abstraktních poloh. Nyní k těmto místům, které se v malbách stále objevují, přidávám paměťové záznamy reálného prostředí.
Na výstavě v Třebíči představuji malby ze souboru maleb nazvaných Letmé postřehy, který byl zároveň mojí diplomovou prací. Tato série je zaměřena na transformaci vzpomínky do obrazového média, kdy vyvolávání obrazů na základě volné asociace připomíná listování vzpomínkami nebo zapsanými texty někde na okraji díla. Letmý postřeh naznačuje ten typ vzpomínek, které nemusí být natolik důležité, ale svou specifičností se přesto ukládají do paměti. Jako by klouzaly mezi prsty. V malých náznacích pak mohou ukazovat svou důležitost. Na obrazech se objevují ženské figury, které mají často zahalené tváře, jako bychom je rušili v něčem intimním – zakryté svými vlasy nebo látkami, s různou strukturu, kdy detail vnitřního uspořádání slouží jako metoda vzpomínání. Rozpadá se do abstraktních motivů, stejně jako vzpomínky se transformují, mění a přepisují.
Vendula Váňová maluje, jako kdyby skládala báseň – po jednotlivých verších se dostává k celku. Na její tvorbu nahlížím jako na ryzí v její čisté malířskosti. Obrazy komponuje skrze automatismus, výrazné plochy barvy a také právě pomocí gest, které autorka vnímá jako propojení těla s obrazem. Gesto je otiskem stavu mysli. Finální podobu díla hledá postupným vrstvením a vykrýváním, dokud se obraz sám nevyjeví.
Plátna této výstavy jsou součástí série Letmé postřehy a vznikaly na základě autorčiných vzpomínek, se kterými pracuje jako s neuchopitelnými fluidními obrazy mysli – vzpomínka je nekonkrétní a prchavá jako hladina vody, jež plyne, hází odlesky a neustále se mění. Vendula Váňová nás skrze motiv vody a další mihotavé struktury zve k vlastní reminiscenci, nechává diváka nahlédnout pod povrch vědomí, do vzpomínek čekajících na znovuobjevení.
Anna Treterová